Koncept manželů Bobathových vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, bývá někdy označován jako neurovývojová léčba dítěte.
Manželé Berta a MUDr. Karel Bobathovi vypracovali roku 1940 terapeutický koncept a následných 50 let se jej snažili stále zdokonalovat. Původně byl koncept bobath určen pro děti postižené mozkovou obrnou, ale hlavním důvodem vzniku této metody byly centrální poruchy hybného aparátu, především u dětí a při poškození mozku u dospělých pacientů, (např. u cévní mozkové příhody, roztroušená skleróza atd.)
U metody bobath není horní věková hranice omezená a proto byl pro novorozence a kojence vytvořen model – Baby Bobath.
Rehabilitace dítěte probíhá na základě podrobného vyšetření oprávněným terapeutem, během kterého se terapeut zaměřuje na to, co dítě dovede bez dopomoci, s dopomocí, co nedovede a dle kvality tonu a pohybu, aby stanovil léčebný plán a cíl pro konkrétní dítě.
Terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.
„Dej dítěti tolik opory, kolik je nutné, ale pouze tolik, kolik je potřebné.“ (Berta Bobath)
Manželé Berta a MUDr. Karel Bobathovi
Terapeut provádí tzv.: handlin a tapping.
Handling
Za použití jednotlivých technik, které jsou zaměřeny především k tomu, aby příznivě ovlivnily patologický tonus dítěte a usnadnily dítěti provést pohyb co nejsprávněji a nejsnadněji.
Terapeut neučí dítě pohybům, ale dělá vše pro to, aby pacient mohl pohyb sám, co nejsprávněji provést.
Tapping
Znamená různé formy přerušovaného dotýkání a tlakového dráždění povrchových i hlubokých receptorů, které dítěti pomáhá, aby si uvědomilo jednotlivé části trupu a končetin. Když má dítě vykonávat nějaký pohyb, poklepává se na povrch pokožky u jednotlivých kloubů a dítě pak pohybuje končetinou žádaným směrem.
V rámci Bobath konceptu se hojně využívají pomůcky, např. polohovací polštářky, válce, lavičky, klíny, míče, speciální sedačky, ale i speciální boty, vložky nebo končetinové a trupové ortézy.
Veškerá terapie je prováděna v rámci funkční situace. Snahou terapeuta je umožnit dítěti získat novou sensomotorickou zkušenost a tím příznivě posunout jeho vývoj vpřed.
Úloha rodiče
Rodič je instruován v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha. Tento handling by pak měl aplikovat celý den, což může být pro některé rodiče obtížné, obzvláště v začátcích terapie.
Vojtova metoda, Bobath, nebo kombinace?
Obě metody patří mezi novější rehabilitační přístupy a obě slaví úspěchy nejen v dětské rehabilitaci. Pracují na rozdílném principu a je na terapeutovi i na vás, který pro vás a pro vaše děťátko bude příjemnější. „Obě metody musí být vhodně zvoleny na základě individuálních potřeb každého dítěte. Důležité je začít, co nejdříve. Čím dříve však začneme, tím je šance na úspěch větší.
Koncept manželů Bobathových využívá vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze upraví. Dítě získává co nejsprávnější senzomotorickou zkušenost v rámci konkrétní situace. Terapeut tedy neučí dítě pohybům, aby dítěti umožnil provést pohyb co nejsprávněji a nejsnadněji. Rodiče pak využívají tzv. handling, což je způsob manipulace, polohování a stimulace v rámci celodenní péče.
Vojtova metoda vychází především z poznatků o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. Terapeut se snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv. spoušťových zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí. Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně. Terapie Vojtovou metodou se provádí až 5x denně a pro některé rodiče je velmi náročná, protože průběh terapie většinou provádí pláč dětí. Důležité je však vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo pouze svou nelibost.
Další možností je oba přístupy nebo některé jejich prvky kombinovat. Obecně platí, že je důležité dítě před terapií důkladně vyšetřit a stanovit hlavní cíl. Doporučuji vyhledat fyzioterapeuta s certifikátem pro danou metodu či koncept, abyste měli jistotu, že vaše dítě je ve správných rukou a je mu zajištěna ta nejkvalitnější péče.
PŘEJI VÁM MNOHO ÚSPĚCHÚ NA NE VŽDY LEHKÉ CESTĚ KE SPRÁVNÉMU MOTORICKÉMU VÝVOJI VAŠEHO DĚŤÁTKA.
S LÁSKOU
Hanka Drcmánková
Použitá literatura:
TROJAN, Stanislav. DRUGA, Rastislav. PFEIFFER, Jan. VOTAVA, Jiří. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. 228 s. ISBN 80-2470-031-X
